Síla slova

Přemýšleli jste někdy nad tím, jakou sílu mají vaše slova? Co vše se může skrývat pod jedním jediným slovem, které vyřknete? Slovo přece umí pohladit, lze jím vyznat lásku, vyhlásit válku… Slovem se zachraňují životy, vyjadřuje se jimi víra, vztek, nenávist! Slovo je to první a poslední, co slyšíme na světě, který známe.

Pokračovat ve čtení „Síla slova“

Necháš si setřít pel z křídel?

Jsi hrdý člověk. Jdeš svou vlastní cestou. Ženatý, vdaná, nebo single. Snažíš se jít dopředu. Vždycky a za každou cenu. Někdy přes bolest a utrpení, někdy s úsměvem na rtech. Máš životní mantinely v podobě práce, svých vlastních hodnot a zkušeností, omezují tě emoce, partner, rodiče, přátelé. Přesto se snažíš prorvat se vpřed. Vždy kupředu a pořád dál, za další kopec, ať už mu lidé kolem tebe říkají jakkoliv. A hrozně toužíš svá malá denní vítězství s někým sdílet. Toužíš!

Pokračovat ve čtení „Necháš si setřít pel z křídel?“

Veverky na plzni

Ještě nikdy se mi to nestalo. Fakt, nikdy! Byl jsem pozván do dámské společnosti tří velmi okouzlujících žen věkového průměru 24 let. Byla mezi nimi vbrzku jsoucí maturantka, druhá byla maminka osmiměsíční princezny a třetí třiatřicetiletá filozofka s přesahem do výtvarného umění, autorka několika výjimečných výtvarných děl, libující si v architektuře prvorepublikových vil na Ořechovce a Hanspaulce. Prostě dámy!

Pokračovat ve čtení „Veverky na plzni“

Jak jsem poslouchal basu

Všechny špatný historky vytěsňuješ. Vzpomeneš si už jen na ty dobrý. Ale i ty časem upadají v zapomnění. Snad jen, když ti je někdo připomene. To se ukážou. Když v nějaké dobré společnosti padne to téma, nebo jména aktérů, tak si vzpomeneš. Ovšem zásadní události, ty máš v hlavě pořád. Na ty zapomenout nelze. Tvoří totiž část tebe a tvé duše.

Pokračovat ve čtení „Jak jsem poslouchal basu“

Jak jsme pustili planetě žilou

Vzpomínám si, jak nás v roce 1985 poprvé začali strašit, že si ničíme planetu. Tehdy byla tou hrozbou ozónová díra. Že prý freony štěpí chlór a ten nahoře rozkládá ozón. Absence ozónu v důsledku znamená, že sluneční paprsky dopadnou na Zemi a spálí nás. V roce 1985 nám říkali, že je to zatím dobrý. Ozónová díra je totiž nad Antarktidou a freony prý potřebujeme.

Pokračovat ve čtení „Jak jsme pustili planetě žilou“