Objevil jsem něco, o čem možná víš. Pro mě to bylo opravdu úchvatné. Vskutku dechberoucí zážitek. Protagonisty znáš, každého z nich. Jsou to hudební hvězdy. Stars! A přesto, nebo spíše právě proto, ti zahrají koncert u malého stolu.
Necháš si setřít pel z křídel?
Jsi hrdý člověk. Jdeš svou vlastní cestou. Ženatý, vdaná, nebo single. Snažíš se jít dopředu. Vždycky a za každou cenu. Někdy přes bolest a utrpení, někdy s úsměvem na rtech. Máš životní mantinely v podobě práce, svých vlastních hodnot a zkušeností, omezují tě emoce, partner, rodiče, přátelé. Přesto se snažíš prorvat se vpřed. Vždy kupředu a pořád dál, za další kopec, ať už mu lidé kolem tebe říkají jakkoliv. A hrozně toužíš svá malá denní vítězství s někým sdílet. Toužíš!
Veverky na plzni
Ještě nikdy se mi to nestalo. Fakt, nikdy! Byl jsem pozván do dámské společnosti tří velmi okouzlujících žen věkového průměru 24 let. Byla mezi nimi vbrzku jsoucí maturantka, druhá byla maminka osmiměsíční princezny a třetí třiatřicetiletá filozofka s přesahem do výtvarného umění, autorka několika výjimečných výtvarných děl, libující si v architektuře prvorepublikových vil na Ořechovce a Hanspaulce. Prostě dámy!
Jak jsem poslouchal basu
Všechny špatný historky vytěsňuješ. Vzpomeneš si už jen na ty dobrý. Ale i ty časem upadají v zapomnění. Snad jen, když ti je někdo připomene. To se ukážou. Když v nějaké dobré společnosti padne to téma, nebo jména aktérů, tak si vzpomeneš. Ovšem zásadní události, ty máš v hlavě pořád. Na ty zapomenout nelze. Tvoří totiž část tebe a tvé duše.
Máš přehradu a pořád prší
Velmi rád vysvětluji složité situace na jednoduchých příkladech. Vyžívám se v tom a je to o mně známo. Stěrače stírají se přece nemusí hlásit, to každej vidí, ne? Velmi podobně je to i s připraveností jednotlivých států napříč Planetou na zvládnutí pandemie COVID-19.
Jak jsem sousedovi rozkopnul vokno!
Pořád si myslíte, že jako OSVČ máte vyhráno, když nebudeme muset platit zdravotní a sociální? Že jako budeme za těch 6 měsíců při minimálních zálohách 30 tisíc v plusu? Nebudeme! Chyba lávky. Jedná se totiž o ZÁLOHY na zdravotní a sociální pojištění.
Jak jsme pustili planetě žilou
Vzpomínám si, jak nás v roce 1985 poprvé začali strašit, že si ničíme planetu. Tehdy byla tou hrozbou ozónová díra. Že prý freony štěpí chlór a ten nahoře rozkládá ozón. Absence ozónu v důsledku znamená, že sluneční paprsky dopadnou na Zemi a spálí nás. V roce 1985 nám říkali, že je to zatím dobrý. Ozónová díra je totiž nad Antarktidou a freony prý potřebujeme.
Jedenáct let v jedné komisi
Skutečné výsledky mé vášně, jakékoliv, se zpravidla dostavují až v okamžiku, kdy ve svém boji vytrvám, neuhnu z cesty a zůstanu svůj. A když kolem sebe máte stejně zapálené kluky v soutěži s jasnými pravidly, úspěch se musí dostavit!
Music Sounds Better With You!
Už jednou jsem použil těchto řádků, abych nechal unášet své myšlenky. Vlastně to nebylo jednou a dnes nebudou všechny jen moje. Hustý! Ne fakt! Tohle téma mě prostě potkalo a musí ven. Ledový jablka, zmrzlá mrkev, ledová čokoláda a Stardust!
O přátelství
Čas a prostor, do kterého se narodíme, nás formuje. Utváří naše životní hodnoty. Já se narodil do doby, kdy přátelství nebyl facebookový výraz, kdy dané slovo byl zákon, a na odpověď od své milé jsem čekal třeba celý týden. Jo a lezli jsme po stromech!
Pokračovat ve čtení „O přátelství“