Každý z nás ví co je klestí. Drobné větvičky, většinou suché, které házíme do ohně proto, aby rychleji a často mohutněji hořel. Ale proč to chceme? Proč chceme, aby náš oheň mocně hořel? Chceme si tím něco dokázat? Sobě? Chceme tím někomu něco dokázat? Chceme aby byl větší, než ty ostatní? Nebo si s sebou životem neseme příběh, který klestím a mohutným plamenem chceme na sobě samém vyléčit? Nebo ho zapomenout? Pak si ale musíme připustit, že jsme nemocní. Že naše duše je nemocná. Klestím ji ale nezachráníme.
Fakt ne.
