Ještě nikdy se mi to nestalo. Fakt, nikdy! Byl jsem pozván do dámské společnosti tří velmi okouzlujících žen věkového průměru 24 let. Byla mezi nimi vbrzku jsoucí maturantka, druhá byla maminka osmiměsíční princezny a třetí třiatřicetiletá filozofka s přesahem do výtvarného umění, autorka několika výjimečných výtvarných děl, libující si v architektuře prvorepublikových vil na Ořechovce a Hanspaulce. Prostě dámy!
Jak jsem poslouchal basu
Všechny špatný historky vytěsňuješ. Vzpomeneš si už jen na ty dobrý. Ale i ty časem upadají v zapomnění. Snad jen, když ti je někdo připomene. To se ukážou. Když v nějaké dobré společnosti padne to téma, nebo jména aktérů, tak si vzpomeneš. Ovšem zásadní události, ty máš v hlavě pořád. Na ty zapomenout nelze. Tvoří totiž část tebe a tvé duše.
Máš přehradu a pořád prší
Velmi rád vysvětluji složité situace na jednoduchých příkladech. Vyžívám se v tom a je to o mně známo. Stěrače stírají se přece nemusí hlásit, to každej vidí, ne? Velmi podobně je to i s připraveností jednotlivých států napříč Planetou na zvládnutí pandemie COVID-19.
Jak jsem sousedovi rozkopnul vokno!
Pořád si myslíte, že jako OSVČ máte vyhráno, když nebudeme muset platit zdravotní a sociální? Že jako budeme za těch 6 měsíců při minimálních zálohách 30 tisíc v plusu? Nebudeme! Chyba lávky. Jedná se totiž o ZÁLOHY na zdravotní a sociální pojištění.
Jak jsme pustili planetě žilou
Vzpomínám si, jak nás v roce 1985 poprvé začali strašit, že si ničíme planetu. Tehdy byla tou hrozbou ozónová díra. Že prý freony štěpí chlór a ten nahoře rozkládá ozón. Absence ozónu v důsledku znamená, že sluneční paprsky dopadnou na Zemi a spálí nás. V roce 1985 nám říkali, že je to zatím dobrý. Ozónová díra je totiž nad Antarktidou a freony prý potřebujeme.
Jedenáct let v jedné komisi
Skutečné výsledky mé vášně, jakékoliv, se zpravidla dostavují až v okamžiku, kdy ve svém boji vytrvám, neuhnu z cesty a zůstanu svůj. A když kolem sebe máte stejně zapálené kluky v soutěži s jasnými pravidly, úspěch se musí dostavit!
Music Sounds Better With You!
Už jednou jsem použil těchto řádků, abych nechal unášet své myšlenky. Vlastně to nebylo jednou a dnes nebudou všechny jen moje. Hustý! Ne fakt! Tohle téma mě prostě potkalo a musí ven. Ledový jablka, zmrzlá mrkev, ledová čokoláda a Stardust!
O přátelství
Čas a prostor, do kterého se narodíme, nás formuje. Utváří naše životní hodnoty. Já se narodil do doby, kdy přátelství nebyl facebookový výraz, kdy dané slovo byl zákon, a na odpověď od své milé jsem čekal třeba celý týden. Jo a lezli jsme po stromech!
Pokračovat ve čtení „O přátelství“
Kapky deště
Celou noc pršelo. Kapky deště mi bubnovaly do střešních oken, přímo nad mou hlavou. Usínáš a nad tebou prší. Ráno, když jsem jel do práce, déšť neustával. Doprava byla šílená. V Praze když prší, jedou snad všichni autem. Nervozita, troubení…
Král Prahy 2019 Čo bolo, to bolo. Těrazky je tu Cobolis!
Každým rokem, každým dalším finálovým kláním se nám znovu a znovu potvrzuje, že myšlenka na ultimátní fight mezi pražskými minipivovary byla vzletná a nosná! V tomto měřítku a s těmito parametry podobnou soutěž ještě nikdy nikdo nerealizoval. Vybrat ten nejlepší ležák plzeňského typu z pražských minipivovarů je úkol hodný obdivu. My, degustátoři První pivní extraligy, tak opět udáváme směr a držíme palec na tepu doby!
Pokračovat ve čtení „Král Prahy 2019 Čo bolo, to bolo. Těrazky je tu Cobolis!“