Autem po Evropě 2013: Německo, Švýcarsko, Francie

Nápad projet autem Evropu se nám zrodil v hlavách někdy v zimě, když jsme trávili studené dlouhé noci v nepříliš vyhřátém vršovickém bytě. Já i Markétka jsme začali vypočítávat, kam se určitě musíme na předpokládané trase podívat. Tyto body zájmu se později stali kostrou samotné cesty.

Na začátku je důležité nic nepodcenit. Být připraven nejen technicky, ale i materiálně, navigačně a pochopitelně finančně. Na samém začátku je plánování. Kudy povede trasa, kdy a kde budeme spát, výběr eventuálních hotelů, výběr kempů, nějaké památky, města a věci, které chceme cestou vidět.

Naše trasa vedla po jižní Evropě. Celkem měřila 5200 km

Naše trasa byla rozdělena na dvě části. První jsme nazvali Provance a druhou Oceán. Cesta do a přes Provance byla stanovena takto: Praha, München, Lindau, Zürich, Bern, Montreux, Grenoble, Saint-Tropez, Cannes, Nice, Monte Carlo, Saint-Tropez. Druhá část „Oceán“ pak takto: Saint-Tropez, Avignon, Montpellier, Carcassonne, Toulouse, Bordeaux, Cognac, Clermont-Ferrand, Lyon, Genéve, Laussane, Bern, Zürich, Lindau, München, Praha.

I. Provance

Cesta do jižní části Francie, do oblasti Provance, začala již v Mnichově. Tam jsme totiž byli v loňském roce a při našem tehdejším týdenním pobytu, jsme objevovali především pohostinnost místních Braühausů. Navíc je bavorská metropole na cestě, tak proč tam nepobýt. Přes booking.com jsme jednoduše rezervovali hotel Smart Stay Station v samém centru Mnichova, který byl se svou cenou 79€ za dvoulůžkový pokoj opravdu výhodný. Hotel navíc disponuje možností hlídaného parkoviště za 10€/24 hod., takže expediční vozidlo narvané po střechu bylo také ubytováno. Večer pochopitelně Hofbräuhaus. Povečeřet, dát si několik mázů piva a oslavit začátek dovolené. Čeká nás ještě více než 5 tisíc kilometrů!

 

Letos jsme začali v Mnichově. Asi se to stane tradicí o) | Rathaus München

Druhý den ráno směřujeme nejprve do Olympia-Einkaufszentra v Mnichově. Je to námi již prověřený obchodní dům, kde tradičně kupujeme proviant. Pravda, převážně domů do Čech, ovšem dnes tu nakupujeme výborné Leberknödel Suppe a další potraviny nejen pro pobyt, ale i na cestu. Další zastávka Schweiz.

Dálnice v Německu jsou v mnohem lepším technickém stavu, než na který jsme zvyklí. Absence omezené rychlosti zní sice krásně, ale není to tak úplně pravda. Existuje totiž mnoho úseků, kde je omezená na 120 km/h a někde dokonce nepochopitelně na 80. My jedeme přece na dovolenou a na spotřebu! S naším expedičním vozidlem Kia Sorento víc než 130 nejedeme a spotřeba je nádherná. Držíme se na 8 litrech.

První tankování bylo naplánováno na krátký rakouský úsek cesty, který vede městem Bregenz podél Bodamského jezera. Jednak proto, že je cena nafty v Rakousku přívětivější než v Německu i ve Švýcarsku a pak také proto, že musíme koupit dálniční známku pro Švýcarské dálnice. Ve městě je snad 10 benzinových stanic a tak není problém ani s tankováním, ani se známkou. Doporučuji benzinovou stanici Schindele. Tankujeme za 1,4€/litr nafty. Dálniční známka pro Švýcarské dálnice je pouze jedna. Platí rok a její cena je 40 CHF, nebo 33€. Markétka jí lepí pod zpětné zrcátko, kam patří a pokračujeme dál.

Protože je naše auto poměrně velké SUV, není potřeba tolikrát stavět, aby se vyndali svačiny odněkud ze zadní části auta. Markétka byla schopna připravit svačinu během cesty, aniž bychom museli stavět. Jednak ví kde je proviant a pak je také štíhlá a dolezla přes bagáž kamkoliv.

 

Švýcarsko bylo v plánu pouze jako tranzitní země… | Switzerland

Švýcarsko bylo v plánu pouze jako tranzitní země, mezi Německem a Francií. Stejně jako v Německu i zde je kvalita dálnic mnohem lepší, než u nás. Nejvíc vás však překvapí ochota a spolupráce ostatních řidičů. Jsou ohleduplní a každý předvídá nejen své situace, ale i ty vaše. Například: když dojíždíte pomalejší vozidlo, řidič jedoucí v levém pruhu, který by vás zrovna předjížděl, zpomalí a vytvoří vám před sebou kapsu pro váš předjížděcí manévr. Když se vám pak tohle stane, vždy když chcete předjíždět, začnete to automaticky dělat také. Cestovat po evropských dálnicích je prostě lahoda. Nikdo na vás nebliká zezadu jak debil, netroubí a nevystrkuje čumák do vašeho levého zrcátka, abyste si všimli, že vás chce předjet. Tady vás dojede auto, je za vámi 200 metrů a čeká, až předjedete a zařadíte se.

Ve Švýcarsku jsme navštívili Military Megastore v Roche. Poměrně velký obchod zaměřený na kempink a military. Mají tu dokonce i historické artefakty, snad ze světové války. Nabízejí ale i mnoho vyřazeného vojenského materiálu ze Švýcarské armády. My jsme koupili kempinkové rozkládací křeslo. Je už skoro 19 hodin večer. Máme za sebou z Mnichova už 550km a domlouváme se na procházce po Montreux.

Montreux leží na východní straně Ženevského jezera na úpatí Alp. Od Military Megastore v Roche je vzdáleno 5 km, takže za chvíli bezpečně parkujeme v podzemní garáži za 2,50€/hod. Na břehu jezera je monumentální socha Freddieho Mercuryho, která připomíná, že tu Queen nahrávali v tehdy snad nejlepším hudebním studiu na světě: Mountain Studios své album. A protože kapela přijela do Montreux těsně po skončení legendárního jazzového festivalu, jméno alba bylo jasné: JAZZ. Montreux propagovali i Deep Purple ve své skladbě „Smoke on the Water“. Ta vypráví příběh z roku 1971, kdy fanoušek Franka Zappy zapálil světlicí kasino v Montreux. Zničené kasino bylo znovu otevřeno v roce 1975.

Z Montreux vyrážíme před 21 hodinou večer na další, jak se později ukázalo tu dobrodružnější část této cesty. Noční přejezd Alp. Po levém břehu Ženevského jezera překračujeme v Saint-Gingolph Švýcarsko-Francouzkou hranici a v Annecy se poprvé setkáváme s francouzským fenoménem. Péage! Jízda po francouzských dálnicích je totiž zpoplatněna a vybírána u mýtných bran: Péage.

 

Francouzské dálnice rozdělují mýta – Péage | France

Platbu za projetý úsek můžete realizovat hotovostí, nebo telepasem, ale ten mají jen Francouzi. Vy tedy musíte vždy k bráně, kde je zelená šipka. Zpravidla to funguje tak, že si na začátku úseku vezmete ticket, který na konci strčíte do stroje a on vám řekne, kolik platíte. Můžete buď vsunout bankovku, nebo nastrkat mince do zdířky, nebo vhodit mince do jakéhosi koše. Pod koši je pochopitelně na zemi mnoho drobných, protože francouzské řidičky vhazují centy ze svých miniaut ze dvou metrů a centy s takovou rychlostí se prostě odrazí a zůstanou pod autem. Zvednout je nemůžete, protože se nedostanete z auta.

Když jsem plánoval způsob, kterým se dostaneme do Provance přes Alpy, měl jsem dvě možnosti. Projet některým ze zpoplatněných tunelů (Tunnel du Mont Blanc 41€, nebo Tunnel du Fréjus 41€), nebo Alpy objet po francouzské straně. Protože jsme nechtěli jet do Itálie a naším cílem bylo Saint-Tropez, a také mi přišlo 41 euro jako dost peněz, vydali jsme se přes Alpy bez tunelů. Trasa byla dána: Annecy, Chambéry, Grenoble, Vif, Clleles, Lalley, Sisteron. V původním propočtu jsem také vytipoval, že někde u Grenoble bude nezbytně nutné dotankovat. Když jsme však projížděli Grenoblem, měli jsme ještě víc jak půl nádrže, tak proč tankovat? Plná má 80litrů. Pojedeme dál, spotřebu máme dobrou. Tak jo…

U města Monestier de Clermot v předhůří Alp končí dálnice: Autoroute du Triéves. Končí kruhákem s omluvou: Litujeme ale Autoroute dál nepokračuje! Fajn, Alpy projedeme po vokresce, no bóže. Do Sisteronu, na druhou stranu Alp, je to 105km a google říká, že to projedeme za hodinu. Ani náhodou! Realita byla jiná. 2 hodiny jsme jeli 30-50km/hod. Stoupáte, klesáte a serpentýnujete. 2, 3, brzda, 2 …. 3 brzda! Bylo milé, že byla naprostá tma, takže jsme neviděli ty srázy a štíty kolem nás. Markétka byla v klidu a nebála se, že spadneme dolu. No v klidu…v relativním klidu, neb se dívala na palivoměr. Zásoba nafty v nádrži se tenčila. Tydle kopce potřebujou výkon. „Ať už je benzinka!“ říkám… Bylo mi však jasné, že do Sisteronu prostě nedojedeme. Nemáme šanci, tady máme spotřebu kolem 20 litrů. Míjíme označení: Hautes-Alpes (oblast vysokých alp). Fajn, až do teď to byly nízké Alpy, teď začínají ty vysoké. Poznali jsme to také podle neobvyklých výstražných dopravních značek „Pozor vysoká zvěř v šále a čepici“….no, nejdřív jsem si myslel, že si ze mě Markétka dělá srandu, ale za chvilku jsme se blížili k další značce a opravdu! Byl tam jelen a měl čepici a šálu!

Pokračujeme, naštěstí se před námi objevila cedulka s označením blízké benzinové stanice. Jedeme tam! Zastavujeme u ní, na území nikoho. Všude je naprostá tma a hrozná zima. Je něco po 23 hodině. V shopu nikdo není, tma. Pouliční lampa se líně houpe nad silnicí. Přistupujeme ke stojanu, který podivně svítí. „Hele, není to ten na ty karty?“ povídá Markéta. Byl. Sláva, jsme zachráněni! Po chvilkovém boji s automatem, nám vydává plnou nádrž nafty. A kupodivu není drahá! Dojíždíme do Sisteronu a konečně se napojujeme na dálnici A51. Je už ale hluboko po půlnoci a přijet teď do kempu je nemožné. Pokračujeme podél dálnice A8 La Provençale až do Le Luc. Do Saint-Tropez už nedojedem. Jsou před námi ještě přímořské hory a tak bude lepší nocovat tady.

„Hele tady je cedule na F1!“ OK hledáme hotel. Jmenuje se F1. Máme štěstí a je volno. Cena 34€ pro dva v jednom pokoji je fajn. Tenhle typ hotelů milujete, když do nich přijedete ve 2 v noci. Potřebujete fakt jen sprchu a postel a tak lecos odpustíte. F1 má kóje, ve kterých jsou automatické sprchy, toalety i pokoje. Některé jsou i klimatizované. Spíme.

 

Nejfotografovanější budova světa | Gendarmerie Nationale Saint-Tropez

Druhý den ráno vjíždíme do Saint-Tropez. V bedekru si přečtete, že se jedná o proslulé přímořské letovisko na francouzské riviéře, které mi známe především díky sérii šesti filmů Četník ze Saint-Tropez. Ještě dříve, v roce 1950 zde byl natočen film And God Created Woman (A bůh stvořil ženu), ve kterém hrála francouzská herečka Brigitte Bardot. Francouzi Tropez milují. My městem jen projedeme, abychom se dostali do našeho kempu „La vigneraie 1860“, který leží v jižní části poloostrova. Tenhle kemp, jako spoustu jiných jsem našel na googlu. Neměl jsem žádná doporučení. V kempu jsme dostali milé místo a strávili jsme zde hezké 4 dny za 140€. Auto + stan + 2 lidi bez elektřiny. Měli jsme kemp vlastně jako základnu a odsud podnikali výlety do okolí. Saint-Tropez, Monte Carlo, Cannes, Nice, Monaco a střed parfumářského světa, městečko Grasse.

 

Sain-Tropez, Côte d’Azur, Francie

II. Oceán

Jsme nyní téměř uprostřed naší dovolené. Je neděle 1. září 2013 a my plánujeme další dlouhý přesun. Vyrážíme ze Saint-Tropez a naším cílem je kemp La Grigne u Bordeaux. 800km! Tak jedem. Stan a proviant balíme celkem rychle. Něco máme připraveno již z večera, takže vyrážíme v dobrém čase. Opět nás při výjezdu ze Saint-Tropez nemine zácpa. Tohle město je tak slavné, že mu příjezdová silnice nestačí. Kamkoliv odsud jedete, stojíte v zácpě.

Papežské město Avignon s mostem do půli řeky Rhôny | Pont d’Avignon, France

Cestou se zastavujeme v Avignonu. Navigace nás bezpečně zavede do samého centra města, kde je parkovací dům. Při plánování cesty jsem byl i v tomto důsledný. Vždy jsem hledal takové parkoviště, které by bylo co nejvíce bezpečné. Jistě že je takové parkování o něco dražší (běžně třeba 1,50€ u silnice na hodinách, nebo 2,40€ v parkovacím domě), ale mnohem bezpečnější. Rozdíl je 1€, tedy 20 Kč na hodinu. To za eliminaci nepříjemností stojí.

Z Avignonu jedeme po A9 směr Bordeaux. Poučeni z cesty do Saint-Tropez už míříme rovnou do F1. Je to zajímavý pocit jistoty, že až přijedete, můžete rovnou do peří. Nemusíte stavět stan a něco někde zařizovat. Do hotelu F1 Bordeaux Ouest Eysines dojíždíme kolem půlnoci. Chceme si ještě koupit nějaké pivo, dát si v klidu cigárko a jít spát. Jenže na benzinkách ve městě alkohol nevedou. Žádný. Míříme k Mc Donalds, ale ani tady nemají. Tedy mají, ale Heineken a musíme si koupit nějaké jídlo. Samotné plechovky nám neprodají. „OK dej sem dva čízy a dvakrát „ajneke““, jak říkají Francouzi.

Nazítří jedeme k ocánu. Je tu druhá delší zastávka naší dovolené. Kemp se jmenuje La Grigne a je 60km západně od Bordeaux. Dostáváme nádherné místo pro stan, kterému později říkáme „Za trnkovým keřem.“ Celý kemp je situován do několika „kruhových vesniček“, které na sebe velmi těsně navazují. Každá vesnička má své vlastní sociální zázemí, umývárny, sprchy a místo pro mytí nádobí. Je nám fajn! Takhle nějak jsme si představovali dovolenou. K oceánu to máme asi 15 minut procházkou. Jakmile jednou v životě uvidíte oceán, ihned pochopíte, že to moře kam jezdíte do Itošky, Řecka, nebo Jugošky je fakt jen moře. Vždyť i rozdíl mezi mořem v jižní Francii a Pacifikem byl markantní. Odliv zde dělá až 8 metrů hloubky, což je vzdálenost třeba i 300 metrů od pobřeží. Tak daleko voda odteče při odlivu. Když je příliv, je příboj tak silný, že jej slyšíte i v kempu. Vlny .. to se nedá popsat. I když nefouká, jsou v oceánu 3 metrové vlny.

Expedice Evropa 2013. Trvala bezmála 3 neděle a najeli jsme 5200 km. Tohle je jedna ze zastávek. Camping La Grigne, kousek od Bordeaux u pobřeží oceánu, v Biskajském zálivu.

U oceánu jsme byli dohromady 7 dní za 100€. I zde jsme dělali výlety do okolí. Zajímavá byla Duna Du Pyla. Je to nejvyšší duna v Evropě, která je momentálně 107 metrů vysoká. Je těsně u mořského pobřeží Biskajského zálivu a jevila se nám, jako oblíbená turistická atrakce. Pod dunou směrem k moři je i písečná pláž, ale ta je nebezpečná kvůli vysokému přílivu. Duna tu vzniká navíváním písku z mořského pobřeží a každý rok se rozšiřuje o 5 metrů do vnitrozemí. Však už pohltila několik budov a silnici. Další zajímavý výlet byl do Arcachonu, města ústřic. Mňam!

Duna Du Pyla, Francie

Ten, který jsme si ale velmi užili, byl výlet do města Cognac. Jednak jsme chtěli nějaký dovézt domů jako dárek a i nám by se do domácího baru nějaký kvalitní hodil. A protože nikdo z nás dvou koňak nijak extra závodně nepije, nevěděli jsme, který koupit. Pomohla nám Cognacoterie, a Info centrum. V obou byly vystaveny lahve z místní produkce snad všech značek. Domluvili jsme se, že si je prohlédneme a řekneme, která láhev se nám nejvíce líbí. Nakonec jsme si domů dovezli Hennessy a Martell. Oboje samozřejmě V.S.O.P. Dnes, po studiu koňaku již víme, že bychom rádi navštívili i ty malé pálenice na okraji města.

 

Cognac, Francie

Když končí dovolená, je to velmi smutné. Vracíte se plni zážitků rovnou domů a na mysl se vám vkrádá ono „a zase do práce“. Nás prozíravost vedla do Mnichova, kde jsme opět navštívili Hofbräuhaus, poznali pár krajanů a docela dobře oslavili vydařenou dovolenou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *