Kapky deště

Celou noc pršelo. Kapky deště mi bubnovaly do střešních oken, přímo nad mou hlavou. Usínáš a nad tebou prší. Ráno, když jsem jel do práce, déšť neustával. Doprava byla šílená. V Praze když prší, jedou snad všichni autem. Nervozita, troubení…

Pokračovat ve čtení „Kapky deště“

Vertigo II

Už několik měsíců si říkám, že bych měl sepsat článek s názvem Vertigo II. Něco jako ohlédnutí po dvou letech. Dneska ráno jsem našel v poště email od Karla: 

Dobrý den. Četl jsem váš příběh motání hlavy, mám stejný problém již rok, jak to u vás dopadlo, jste již v pořádku? A přisli lékaři na příčinu? Děkuji vám za odpověď, Karel

Odepsal jsem mu následující řádky: 

Pokračovat ve čtení „Vertigo II“

Neházej klestí!

Každý z nás ví co je klestí. Drobné větvičky, většinou suché, které házíme do ohně proto, aby rychleji a často mohutněji hořel. Ale proč to chceme? Proč chceme, aby náš oheň mocně hořel? Chceme si tím něco dokázat? Sobě? Chceme tím někomu něco dokázat? Chceme aby byl větší, než ty ostatní? Nebo si s sebou životem neseme příběh, který klestím a mohutným plamenem chceme na sobě samém vyléčit? Nebo ho zapomenout? Pak si ale musíme připustit, že jsme nemocní. Že naše duše je nemocná. Klestím ji ale nezachráníme.

Fakt ne.

Pokračovat ve čtení „Neházej klestí!“

Vertigo

Dneska večer jdu na pivo. Je finále naší degustační soutěže. Do postele jdu v jednu ráno dost utahanej. Hm, pět hodin spánku mi moc nestačilo. A dneska večer zase na pivo. S jinou partou. Kluky už jsem dlouho neviděl, no jo, už to bude měsíc, tak se docela těším. Večer proběhl dobře, asi pět piv a dva panáky. Zase v jednu ráno v posteli. Další bezvýznamná pětihodinová regenerace. Ráno se probouzím strašně unavenej. Konečně je čtvrtek.

Pokračovat ve čtení „Vertigo“