Evropa 2015

Letošní dovolená se nemohla odehrát v jiných, než francouzských kulisách. Jednak proto, že se stala naší tradiční destinací a pak pochopitelně i z mnohem vážnějšího důvodu: svatební cesty.

Markétka a já jsme se po tříleté známosti stali svoji. Stalo se tak v sobotu 22. srpna 2015 v Podještědském muzeu v Českém Dubu, který máme oba tolik rádi. Na následnou svatební cestu jsme se vydali hned v pondělí 24. srpna a zcela pochopitelně opět do La Grigne, Le Porge, 50 km západně od Bordeaux.

K rozhodnutí jet na svatební cestu na naše oblíbené místo jsme dospěli při plánování, kam že to letos pojedeme. Spojit milé s příjemným nám nečinilo problémy, jen bylo potřeba naplánovat trasu. S přihlédnutím k faktu, že nemáme tolik volných dnů jako při výpravě Evropa 2014, ani Evropa 2013, jsem byl nucen vtěsnat dovolenou do 14 dnů, přičemž jen 4 dny zabere cesta tam a zpět. Nedá se nic dělat, pojedeme tam i zpět tzv. ústupovou trasou, tedy tou, kterou jsme se zatím vždy jen vraceli. V roce 013 jsme podnikli jižní trasu a ústupovou zpět, v roce 14 severní trasu a opět ústupovou zpět. Přesto jsem si dovolil právě tuto trasu obohatit o zastávky v Mnichově a Clermont-Ferrandu.

Do Mnichova přijíždíme v pondělí v odpoledních hodinách po 400 km trase z Prahy. Vědomi si faktu, že náš tradiční hotel Smart Stay Hotel Station spolupracuje s podzemním parkovištěm nedaleko Hauptbahnhof, vydali jsme se rovnou zaparkovat. Je moc fajn vědět, že máte expediční vozidlo narvané k prasknutí někde v podzemním hlídaném parkovišti a že vás to stojí jen 10€ za den. Slečna v recepci hotelu potvrzuje, že parkujeme na správném parkovišti a že nám, stejně jako v minulých letech, zítra ráno lístek označí a mi zaplatíme jen 10€.

Na tomto místě se musím sebemrskačsky přiznat, že se mi po dlouhých letech ne úplně vydařila práce s booking.com, jelikož jsem nějakým nedopatřením objednal pokoj s hajzlem na chodbě. Strašný. Fakt vůbec nevím, jak se to stalo … jasně, řeknete si, na tu jednu noc to vydržíme, jenže ono jde jednak o princip (jsme na svatební cestě!) a pak také o nějaký komfort, po návštěvě Mnichovských pivnic. Chtěl jsem to na recepci pořešit, ale jiný volný bohužel nebyl. Markétka mě pohladila a řekla, že to nevadí. Je tááák hodná o))) Na svou obhajobu uvádím, že to byl kuřácký pokoj o) Večer jsme strávili procházkou přes Stachus až do Hofbräuhaus. Překvapila nás přítomnost muslimských žen a mužů. Bylo jich moc … více než roky před tím. V Mnichově nejsme poprvé a víme, že zahalené muslimky tu byli vždycky, ale letos je jich mnohem víc.

Ráno nám jiná mladá slečna recepční sděluje, že parkujeme úplně blbě! Jsme na parkovišti, se kterým už nespolupracují a navíc ten razítkovací stroj, co mají vpravo dole, nefunguje. Je jim prý líto. Naléháme, že tu byla včera jiná, která nám řekla něco jiného. Slečna volá hlavní manažerku. Ta je asi o rok starší než ona sama. Vysvětlujeme jí, že jsme na parkovišti, které jejich kolegyně včera označila za správné. Když manažerka chápe, že s námi moc nesvede, otevírá kasu, bere 10€ a podává nám je. Já říkám, že je to OK a odcházíme. V elektronické pokladně parkoviště platíme 20€ za noc. Takže vlastně stále 10€. Nedali jsme se!

Clermont-Ferrand je město ve střední části Francie v departmentu Puy-de-Dôme a regionu Auvergne. Díky své výjimečné poloze ve Francouzském středohoří má Clermont-Ferrand strategickou pozici a leží na spojnici Francie a střední Evropy. Však jsme se kolem něj po dálnici v minulých letech vraceli. Na té loňské cestě zpět, kdy Markétka opět četla z bedekru, co kde vidíme, jsme žasli nad impozantním Centrálním masivem s vyhaslými sopkami. O Clermondu se říká, že byl zrozen z ohně, vody a vzduchu z toho důvodu, že je obklopen 80 sopkami (již nečinnými), nejznámější z nich je Puy de Dome, který ční nad městem. My přijíždíme po 900 km dlouhé cestě z Mnichova, kolem Bodamského jezera (v Rakousku opět pořizujeme Švýcarskou dálniční známku a tankujeme u oblíbené Schindele v Lochau u Bregenzu), přes Švýcarsko, severně podél Ženevského jezera, přes Ženevu a Lyon.

Velmi neúspěšně hledáme podzemní hlídané parkoviště. Podle všeho se teprve buduje nedaleko hlavního nádraží. To, které je v centru, je od našeho hotelu příliš vzdálené a drahé. Ubytujeme se v Le Grand Hôtel du Midi, přímo proti hlavnímu nádraží. Opět všude muslimové. Hordy tmavých mužů v tmavých uličkách. Jen tak se potulují, posedávají, a když kolem projíždíte s cílem zaparkovat, prostě se vám nechce zastavit. Nakonec dáme na doporučení pana hoteliéra a parkujeme na placeném stání podél Avenue de l’Union Soviétique. Přiznávám, že se s autem nic nestalo, ale dodávám, že už nikdy nebudeme bydlet v hotelu, který je naproti nádraží, či v jeho blízkosti.

 

Na druhý den dopoledne se vydáváme na Puy de Dôme. To je obrovský sopečný dóm o nadmořské výšce 1464 m a jedna z nejmladších sopek pohoří Chaîne des Puys v Centrálním masívu. Paradoxem je, že ač je oblast plná sopečných dómů, tufových kuželů, či maarů, nenachází se v blízkosti žádného rozhraní tektonických desek. Hora je asi 10 km západně od Clermont-Ferrand. K jejímu úpatí se dostáváme autem, na vrchol pak novým tramvajovlakem s ozubenou kolejnicí uprostřed. Cesta trvá asi 20 minut a uprostřed ní se míjíme s druhou soupravou, která jede dolů. V předkřesťanské době hora sloužila především jako místo častých náboženských slavností a obřadů. Na vrcholu stálo několik chrámů, včetně galského chrámu, věnovaného bohu Merkurovi. Ten musel být podle nás impozantní. Cestou zpět se zastavujeme v La boutique aux delices v Bellevue a kupujeme asi dvoukilové grilované kuře se čtyřmi velkými bramborami za 15€. Nádhera. K tomu ještě dvoulitrovou úplně ledovou Coca-Colu.

Večer navštěvujeme centrum Clermontu, především pak Delirium Cafe. Jejich franšíza v Clermont-Ferrand patří k pěti, které ve Francii naleznete. Bar je zde osazen 20 hlavou pípou a v lednicích pak naleznete dalších až 250 inzerovaných láhvových piv. S Markétkou jsme ochutnali všechna čepovaná. Myslím, že ten večer jako jedni z mála. Ani jedno nebylo ve špatné kondici. Seděli jsme venku, neboť na západ od našich hranic už platí zákon o zákazu kouření v restauracích. Stejně jako v Belgii i zde je 90% návštěvníků mimo restaurace. Pozoruhodné bylo používání platebních karet. My jsme si nechali založit účet, přece nebudu platit každé pivo zvlášť. Místí to tak ovšem dělali a navíc nikoliv hotově, ale bankovní kartou. Opravdu utratí za večer třeba 10 x 5€ kartou a pokaždé zadávají pin. Tenhle bezhotovostní styk … nepochopitelné.

Nazítří vyrážíme z Clermont-Ferrand. Ráno nás v hotelu budí poplachová siréna, která houká v každém patře. Markétka říká, že se možná něco stalo, že bychom se měli evakuovat. Posílám ji tedy dolů, ať to omrkne a sám se odebírám na WC vykonat svůj ranní rituál. Pochopitelně, že se nic nestalo, jen že nějací dělníci něco dělali a spustili alarm. Mě je pak manželkou vysvětleno, že když se pískne evakuace, mělo by se vypadnout. Já na to, že se nebudu evakuovat nevykáknutej!

Cesta z Clermont-Ferrand do La Grigne už je jen krátkým 440 km přejezdem na jinak dlouhé cestě. Nejprve mě zarazilo, že po dálnici z města vyrážíme na východ. To je divný, jedeme úplně na druhou stranu a ne k oceánu. Následně se stáčíme na sever – a pak na západ a jihozápad. OK patrně nějaký obchvat vulkánů.

V La Grigne opět parkujeme u čísla 624. Kemp doznal několika vylepšení. Odpočíváme a relaxujeme. Letos jsme vzhledem ke krátké dovolené strávili u oceánu poměrně krátkou dobu – 7 nocí. Zastavili jsme s v Cognacu, protože už nám doma skoro došel. Cestou zpět jsme tentokrát nikde nestavěli a někde nenocovali. 1700 km z La Grigne do Prahy jsme zdolali za 19 hodin. A po příjezdu do Prahy ihned na chalupu do Duba! Odpočinout si … o))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *