VOLBY 2010, aneb kdo chce můj hlas?

Rok 2010 se do historie naší politiky zapíše jako rok velkých změn. V květnu jsme volili Poslaneckou sněmovnu. Voliči, tedy já i vy všichni, jsme chtěli změnu a ta se více či méně zdařila. Jenže v současné době se mi zdá, že je velmi obtížné udržet emoce na uzdě a přemýšlet o politicích s čistou hlavou.

Když už to totiž vypadalo, že se vyměnili ministři, částečně i zkostnatělé aparáty jednotlivých ministerstev, už jsou tady zase Ti prokletí novináři s kauzami o tom, kde který politik co ukradl, kde který podvedl stát tu na daních tu střetem zájmů.

Nechce se mi říci vítr, spíše mírný vánek fouká do plachet Pražským radnicím v podobě komunálních voleb. Totiž ti, kteří na radnicích zatím ještě sedí, urputně bojují o hlasy občanů. A těch způsobů je hrozně moc. Tak třeba v Praze se teď najednou snížilo procento nasazených botiček. Přece nenahněváme voliče, že? Téměř všechny parky a náměstí praskali ve švech na Václava, kdy radnice najednou dělali Svatováclavské slavnosti?! V rádiu hovořil starosta jedné městské části, že se budou uklízet ulice. A jestli někde bude bordel, máme mu prý zavolat a on se osobně zasadí o nápravu. To jako vezme koště?!

Proč tedy píši v titulku: kdo chce můj hlas? Zatím si o něj zkrátka nikdo neřekl. Ani letákem do schránky, ani mě nikdo nezastavil a nedával mi guláš, čaj, koblihy či co se to všechno v Praze rozdává, ani mě žádné z volebních hesel nezaujalo. Jsou totiž všechna stejná! Zvolte nás, a my budeme nejlepší, nezkorumpovaní, rovní, nebudeme krást, lhát a budeme féroví.

Patrně do teď takový nebyli…

(politické články vůbec nejsou moje specializace, ale uznej, tohle jsem musel)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *