Něco z historie. Orient Express je historický a ikonický dálkový luxusní vlak, který v roce 1883 poprvé vypravila společnost CIWL (Compagnie Internationale des Wagons-Lits) na trase mezi Paříží a Cařihradem. Buďme přesnější, Cařihrad je starý český a slovanský název pro Konstantinopol (dnešní Istanbul). Po železnici 3000 kilometrů.
Při první jízdě měl 7 vagónů (2 zavazadlové vozy, 4 lůžkové vozy a 1 jídelní vůz) v čele s parní lokomotivou. Ve 30. letech minulého století (zlatá éra) jich bylo až 10. Dnes je to moderní zážitkový vlak a má jich 18!
Vražda v Orient expresu (v originále Murder on the Orient Express) je detektivní román anglické spisovatelky Agathy Christie. Kniha byla poprvé vydána 1. ledna 1934. Hlavní postavou příběhu je belgický detektiv Hercule Poirot. Detektiv se v tomto románu nikdy nejmenoval jinak. [Erkyl Poaró].
Agatha Christie při psaní Vraždy v Orient expressu ale nečerpala jen ze své představivosti. Složila jej ze tří hlavních, ale reálných pilířů: “zločin století”, vlastních zkušeností s vlakovou dopravou a ze zpráv o sněhové kalamitě.
1. Zločin století: únos Lindberghova dítěte
Nejvýraznějším prvkem zápletky je fiktivní tragédie rodiny Armstrongových (únos a vražda malé Daisy), která byla přímou reakcí na únos syna slavného letce Charlese Lindbergha v březnu 1932.
Agatha Christie převzala z tohoto reálného případu téměř každý detail. Oběť: 20měsíční syn Charlese Lindbergha byl unesen ze své postýlky. I přes zaplacení obrovského výkupného ($50 000 tehdy, což odpovídá dnešním cca 1,1 mil. USD / 25,7 mil. Kč) bylo dítě nalezeno mrtvé. Tragické následky v rodině – Matka uneseného dítěte byla v době únosu znovu těhotná (stejně jako matka Daisy v knize). Sebevražda služebné. Policisté při vyšetřování velmi tvrdě vyslýchali služebnou z rodiny Lindberghových (Violet Sharpe). Dívka psychický tlak nevydržela a spáchala sebevraždu – přestože byla později zproštěna jakékoli viny. Přesně tento osud potkal v knize francouzskou chůvu Susanne.
2. Sněhová kalamita z roku 1929
Postavit vlak do závěje nebylo pro autorku pouhou dramatickou berličkou. Inspirací byla reálná událost z února 1929, kdy Orient Express uvízl ve sněhové vánici v Turecku (přibližně 80 km od Istanbulu). Vlak zůstal odříznut od světa celých 6 dní. Teplota uvnitř klesla drasticky dolů, došlo jídlo a cestující (diplomaté i podnikatelé) si museli sami prohrabávat tunely ve sněhu, aby se dostali do nejbližší vesnice pro zásoby. Zpráva tehdy obletěla světový tisk a Christie si ji zapsala jako ideální kulisu pro detektivku.
3. Vlastní zkušenosti Agathy Christie
Agatha milovala cestování vlakem a v Orient expressu jela mnohokrát (ve 30. letech často cestovala za svým druhým manželem, archeologem Maxem Mallowanem, na vykopávky do Iráku a Sýrie). Uvíznutí na vlastní kůži: V prosinci 1931 sama zažila na trati Simplon-Orient-Expressu nepříjemné zpoždění, když byl vlak odříznut kvůli záplavám a strženým kolejím. V dopisech manželovi podrobně popisovala podivnou směsici spolucestujících z různých koutů světa a sociálních vrstev.
Technické detaily: Při svých cestách si do zápisníků pečlivě zakreslovala plány vagónů. Poznamenávala si, kde přesně jsou umístěné vypínače světel, jak fungují kliky u dveří kupé, kudy chodí průvodčí a jak vypadají lůžkové vozy společnosti Wagons-Lits. Všechny tyto drobnosti pak Poirot v knize využívá jako důkazy. Vlastně Agatha.
Traduje se legendární příběh, že autorka knihu napsala v hotelu Pera Palace v Istanbulu v pokoji číslo 411 (tento pokoj funguje dodnes jako její muzeum). Podle archivu a pozůstalosti Agathy Christie však rukopis vznikal spíše během archeologické sezóny v Arpachiyah v severním Iráku a v Londýně, přičemž Istanbul sloužil jako hlavní zdroj inspirace při odjezdu.
Tolik historie. A film? Bylo jich 5. 1974 – Vražda v Orient-expressu (režie: Sidney Lumet) Hercule Poirot: Albert Finney. V roce 2017 – Vražda v Orient-expressu (režie: Kenneth Branagh) Hercule Poirot: Kenneth Branagh. Pak to byly spíše televizní filmy, než celovečerní snímky. 2001 (režie: Carl Schenkel) Hercule Poirot: Alfred Molina. 2010 (režie: Philip Martin) Hercule Poirot: David Suchet. A v roce 2015 – Orient Kyūkō Satsujin Jiken (Japonsko, adaptace Fuji TV) Detektiv: Nomura Mansai (herec) a Hercule Poirot se ve filmu jmenoval Suguro Takeru. Inu Japonci.
A který je nejlepší? Podle hodnocení diváků se o prvenství perou dvě verze. Ta z roku 1974 a 2010. Ovšem podle věrnosti a atmosféry to v žádném případě nejsou ani Albert Finney či Kenneth Branagh.
Definitivně nejlepším hercem Hercula Poirota je jednoznačně David Suchet. Verze z roku 2010. A vůbec to nebyl celovečerní film. I přes svou stopáž 1 hodina 30 minut to byla pouze epizoda seriálu. 3. díl 12. řady.
A proč? Tahle verze je výjimečná tím, že z ikonické detektivky nedělá jen zábavnou skládačku, ale hluboké psychologické a morální drama. Poirot zde čelí opravdu obrovskému osobnímu dilematu mezi svědomím a spravedlností.
Konečné rozuzlení a pověstné ukázání na pachatele se tentokrát nekoná v bezpečí a teple jídelního vozu, jak jsme zvyklí z filmových zpracování s Kennethem Branaghem či Albertem Finneyem. Ale v noci a v mrazu. Poirot poté odejde do svého kupé. Aniž by kohokoliv usvědčil. Přesto divák ví, kdo zločin spáchal.
Druhý den ráno je neoholený a jeho pověstný navoskovaný knír není zcela ve formě. Je nevyspalý, má tmavé stíny pod očima a v jeho tváři lze číst, přes plátno či televizní obrazovku, boj s vlastním svědomím a poměrně stydlivý postoj k Bohu (několik obrazů zpět, kdy se Poirot modlí a odevzdává se svým niterním myšlenkám).
Poslední scéna! Poirot kráčí podél vlaku, který uváznul v závěji. Stále sněží. Divák cítí ten chlad a vnímá Poirotovu únavu. Ulpívají na něm sněhové vločky. Jde vstříc místní policii…
No Responses