Lidské srce má mnoho zákoutí,
absorbuje zlé, špatné, krásu i lásku.
Lidskost, porozumění, válku i mír.
A ani to není důvodem aby kluci brečeli.
Love field, Basťoch, Miloš a Bína
To vůbec nevíš! Já začal publikovat ve svých dvanácti letech! Tehdy se mé články týkaly erotických představ. Tak bych to napsal dnes. Miloval jsem sníh, růže a pochopitelně holky, ponejvíce spolužačky, zejména jedinou. Své představy jsem projektoval do článků ve školním časopise Třináctka, na Třinácté základní škole v Mostě. To bylo před 36 lety…ale pointou článku je Miloš! Udrž to!
A lvi řvou!
Balónek modrý či žlutý,
a kde jsem já? Nemaje oči?!
Chci ho pohladit, podvázán,
tam to neříkej a tady vůbec!
A lvi řvou!
Dee, Coldplay, Tip Club a Salvátor Dalí. Každej blbec ví, že se letos vestičky nenosej!
Kamarád, řečný Kobrař, mi povídá – hele a to víš, že existuje chuťová paměť?! Když něco sníš, nebo vypiješ, tak se ti vybaví kdy jsi to jedl, nebo pil naposledy! Jo … to asi jo, ale kde by byla chuť bez čichu?! Zacpi si nos a polkni! Pouhá chuť totiž opravdu nestačí. Mnohem průkaznější je v kombinaci s čichem a zrakem. A víš, že dalšími v pořadí jsou zvuk, a vůně? V mém pojetí jsou to Coldplay a Dee! A tak vznikl tenhle článek. Díky Kobrařovi, Ditě a její Emičce.
Jaká je tvá cena?! Apollo 11. That’s one small step for man one giant leap for mankind!
Existuje průzkum, který říká, že si mnoho čtenářů médií myslí, že titulek není důležitý. Mají jej za pouhý “nadpis” článku, který jim řekne o čem to je. Cílem autora pochopitelně je, aby si jeho článek přečetlo co nejvíc uživatelů – čtenářů. Rozuměj webové, nebo tištěné verze. Přece, když něco napíšu, tak chci, aby to četlo co nejvíce lidí. Model: Bob Saint-Clare.
Síla slova
Přemýšleli jste někdy nad tím, jakou sílu mají vaše slova? Co vše se může skrývat pod jedním jediným slovem, které vyřknete? Slovo přece umí pohladit, lze jím vyznat lásku, vyhlásit válku… Slovem se zachraňují životy, vyjadřuje se jimi víra, vztek, nenávist! Slovo je to první a poslední, co slyšíme na světě, který známe.
Veverky na plzni
Ještě nikdy se mi to nestalo. Fakt, nikdy! Byl jsem pozván do dámské společnosti tří velmi okouzlujících žen věkového průměru 24 let. Byla mezi nimi vbrzku jsoucí maturantka, druhá byla maminka osmiměsíční princezny a třetí třiatřicetiletá filozofka s přesahem do výtvarného umění, autorka několika výjimečných výtvarných děl, libující si v architektuře prvorepublikových vil na Ořechovce a Hanspaulce. Prostě dámy!
Jak jsem poslouchal basu
Všechny špatný historky vytěsňuješ. Vzpomeneš si už jen na ty dobrý. Ale i ty časem upadají v zapomnění. Snad jen, když ti je někdo připomene. To se ukážou. Když v nějaké dobré společnosti padne to téma, nebo jména aktérů, tak si vzpomeneš. Ovšem zásadní události, ty máš v hlavě pořád. Na ty zapomenout nelze. Tvoří totiž část tebe a tvé duše.
Máš přehradu a pořád prší
Velmi rád vysvětluji složité situace na jednoduchých příkladech. Vyžívám se v tom a je to o mně známo. Stěrače stírají se přece nemusí hlásit, to každej vidí, ne? Velmi podobně je to i s připraveností jednotlivých států napříč Planetou na zvládnutí pandemie COVID-19.
Music Sounds Better With You!
Už jednou jsem použil těchto řádků, abych nechal unášet své myšlenky. Vlastně to nebylo jednou a dnes nebudou všechny jen moje. Hustý! Ne fakt! Tohle téma mě prostě potkalo a musí ven. Ledový jablka, zmrzlá mrkev, ledová čokoláda a Stardust!