Rubrika: OSOBNÍ

Čas a prostor, do kterého se narodíme, nás formuje. Utváří naše životní hodnoty. Já se narodil do doby, kdy přátelství nebyl facebookový výraz, kdy dané slovo byl zákon, a na odpověď od své milé jsem čekal třeba celý týden. Jo  a lezli jsme po stromech!
Pokračovat ve čtení “O přátelství”

Celou noc pršelo. Kapky deště mi bubnovaly do střešních oken, přímo nad mou hlavou. Usínáš a nad tebou prší. Ráno, když jsem jel do práce, déšť neustával. Doprava byla šílená. V Praze když prší, jedou snad všichni autem. Nervozita, troubení…

Pokračovat ve čtení “Kapky deště”

Už několik měsíců si říkám, že bych měl sepsat článek s názvem Vertigo II. Něco jako ohlédnutí po dvou letech. Dneska ráno jsem našel v poště email od Karla: 

Dobrý den. Četl jsem váš příběh motání hlavy, mám stejný problém již rok, jak to u vás dopadlo, jste již v pořádku? A přisli lékaři na příčinu? Děkuji vám za odpověď, Karel

Odepsal jsem mu následující řádky: 

Pokračovat ve čtení “Vertigo II”

Každý z nás ví co je klestí. Drobné větvičky, většinou suché, které házíme do ohně proto, aby rychleji a často mohutněji hořel. Ale proč to chceme? Proč chceme, aby náš oheň mocně hořel? Chceme si tím něco dokázat? Sobě? Chceme tím někomu něco dokázat? Chceme aby byl větší, než ty ostatní? Nebo si s sebou životem neseme příběh, který klestím a mohutným plamenem chceme na sobě samém vyléčit? Nebo ho zapomenout? Pak si ale musíme připustit, že jsme nemocní. Že naše duše je nemocná. Klestím ji ale nezachráníme.

Fakt ne.

Pokračovat ve čtení “Neházej klestí!”

Dneska večer jdu na pivo. Je finále naší degustační soutěže. Do postele jdu v jednu ráno dost utahanej. Hm, pět hodin spánku mi moc nestačilo. A dneska večer zase na pivo. S jinou partou. Kluky už jsem dlouho neviděl, no jo, už to bude měsíc, tak se docela těším. Večer proběhl dobře, asi pět piv a dva panáky. Zase v jednu ráno v posteli. Další bezvýznamná pětihodinová regenerace. Ráno se probouzím strašně unavenej. Konečně je čtvrtek.

Pokračovat ve čtení “Vertigo”

Ano, i já jsem pochopil, že bez krasohledů na nose ten svět za chvilku neuvidím. Ve svých 44 letech jsem nabyl přesvědčení, že mám při čtení jednu ruku dlouhou a že potřebuji změřit oči, jestli náhodou nevidím blbě. No jo ale kam jít?

Pokračovat ve čtení “Není optik jako Laro optik!”

Tak abych ten výkon, v podobě měsíční abstinence nějak shrnul, že? Podotýkám, že jsem nepil alkohol. Ani malý pivo, ani rumovou pralinku, zkrátka nula! A ne proto, že je to zpovykanej Suchej únor, ale proto, že jsme si únor vybrali.
Pokračovat ve čtení “Suchej únor”