Smutný čas pivovarský

Shlédnutí: 93

Také jste si všimli, jaké je v naší metropoli pusto a prázdno? Restaurace jsou uzavřené a pivovary skomírají, stojíc mnohdy na jedné noze. Ne že by to bylo jinde jinak, ale soutěž Král Prahy, kterou pořádá První pivní extraliga, nám ukázala, jak hluboký příkop byl v našem hlavním městě vykopán. Praha se nově stala městem pouze pro pražáky. Kontroly hraničních, pardon okresních přechodů jsou sice namátkové, ale ve svém důsledku znamenají, že se přespolní pivař do pražských hostinců a pivovarů nedostane. Snad jen s cedulkou, jenž ztvrzuje jeho pracovní úmysly v naší metropoli. Realita nám však ukázala, že i kdyby se dostal, není o co stát.

Čtvrtý ročník soutěže o Krále Prahy, kterou každoročně pořádáme jménem První pivní extraligy, byl poznamenán deprimující koronavirovou situací a marným bojem, jenž je veden na poli protiepidemických opatření. Světové velmoci jsou paralyzovány, běžný život téměř neexistuje a sociální prostředí restauračních zařízení jakbysmet. Čerstvě načepované pivo v půllitru český pivař už řadu měsíců legálně neviděl, neochutnal, a pláče. V takové atmosféře proběhla soutěž, která je jakýmsi spotřebitelským zrcadlem, nastaveným do kádí pražských minipivovarů. Velmi nás překvapil nový Pivovar Vik, který titul Král Prahy 2020 se svým ležákem vyhrál. Malý, téměř kapesní pivovar má výstav 800 hl a nachází se v areálu bývalého TOSu Hostivař, prakticky hned naproti ateliéru, kde se natáčí nekonečný seriál Ulice. Otevřen byl teprve v polovině minulého roku, a jak říká jeho majitel pan Jakub Vik, „Lepší dobu jsme si nemohli vybrat!“ Přesto, dle jeho slov, alespoň do Vánoc byl odbyt celkem slušný, ovšem nyní je to bída. Jeho žena, paní Natálie Drábková, která pracuje v pivovaru jako sládková, je optimističtější a doufá, že s jarem a Velikonoci zase přijde obrat k lepšímu.

Už je to rok, co byli restauratéři donuceni objevit obalové materiály na pokrmy, které frustrovaní kuchaři vydávají z kuchyní svých restaurací. Už je to rok co na svých pracovištích, případně ve svých domovech, takové pokrmy konzumujeme. Vystydlé, nehezké, někde mezi klávesnicí, myší a dětmi. Kultura stolování zkrátka vzala za své, neboť zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Nejinak je tomu v pražských pivovarech, které jsme měli možnost navštívit v rámci nákupu vzorků do soutěže. Situace je bez přehánění žalostná až devastující. Nebyl člen První pivní extraligy, který by se vrátil ze své zásobovací cesty spokojený. Řada pražských pivovarů totiž omezila své provozy a několik z nich úplně zavřelo. Podnikatelé zrušili celní sklady, sládkové přestali vařit pivo. Mnohé provozovny z řad restauračních pivovarů jsou na tom obdobně. Majitelé si totiž spočítali, že prodej piva v PET láhvích či prodej obědových boxů, jim už v ničem nepomůže. Jsou i tací, kteří se nalézají na samém konci existence své, i svých podniků. Potkali jsme je, hovořili jsme s nimi. Tahle doba není dobrá a konec je v nedohlednu.

Já jsem měl na své jiho-severní cestě Prahou přiřazeno 7 pivovarů. Úspěšný jsem byl pouze ve 3 případech! Například Jihoměstský pivovar, stejně jako spřízněný Pivovar u Bulovky jsou oba uzavřeny. Chtěl jsem dát v tomto článku a právě na tomto místě prostor někomu z vedení obou podniků. Telefon mi zvedla paní Jaroslava Richterová. Její zloba a frustrace však nesnesou jakoukoliv publicitu. Invektivy, které jsem slyšel, sem prostě nepatří.

Slečna v Pivovaru Lužiny byla sdílnější. Chválila ty štamgasty, kteří si i v těchto časech chodí pro PETky. Na bohnickém sídlišti v Pivovaru Šedivák PETky nabízejí rovněž. Vyjádření zdejšího personálu velmi trefně ilustruje současnou tristní situaci: „Nebýt štamgastů, tak už tu nejsme!“ Vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství, je vlastnictví objektu, ve kterém pivovar sídlí. Být ve svém znamená neplatit nájem, tedy snížit náklady na provoz. Na druhou stranu takový podnikatel nedosáhne na státní kompenzace programu Covid nájemné. Jistě, může dostat kompenzace na zaměstnance, ovšem těch se všude téměř ze třetiny zbavili. A pokud si pivovarník vzal na koupi nemovitosti úvěr, ocitá se v nezáviděníhodné situaci.

Pivovar Spojovna, podobně jako Pivovar Viktor a mnohé jiné, prodávají své produkty ve vstupu, kde mají stůl a dveře dokořán. Nad vodou je drží hlavně obědy a pivo s sebou. Večery jsou totiž špatné, respektive nejsou žádné. Velmi dobře si vede Pivovar Liboc, kde mají opravdu okénko, přímo z boku výčepu. Jen by to chtělo asi víc reklamy, aby to bylo každému hned jasné. Na druhou stranu, žijí vlastně jen z místních a ti o nich a o okénku vědí. I zde tvoří hlavní obrat podniku především obědy, pak je klid a prodej piv se rozjede zase až k večeru. Personál nepropouštěli žádný. Pivovar Řeporyje drží kuchyni jen přes obědy. Pivo je možné zakoupit pouze v pivovaru. Dle vyjádření majitele, pivo v PETce se v restauraci prodávat nesmí. Ani zde personál nepropouštěli, jen se vyměnili jeden za jednoho. Pivovar podporují stálí zákazníci a štamgasti, které má sládek Tomáš Mikulica ještě z Chýně a dojedou si pro pivo klidně až do Řeporyjí.

Pivovar Lochkov nemá v provozu webové stránky a poslední zpráva na Facebooku je téměř rok stará. Tam nás uvítala jen cedule ZAVŘENO. Je to škoda velká, neboť jak pivovar, tak i restaurace jsou výstavní. V Dolních Počernicích vaří pivo i přes probíhající rekonstrukce. Prodej je situován do zadního traktu pivovaru. Pokud musí být kvůli probíhajícím pracím uzavřen i tento, dá se celý sortiment nakoupit ve vedlejší restauraci Léta Páně. V Hostivaru H2, který má i vlastní pekárnu, mají i okénko Drive In, takže si zákazník může nakoupit rovnou do auta. A protože při nákupu nezůstalo jen u povinných ležáků, poděkovali nám všude za podporu.

Položil jsem svým přátelům jednoduchou otázku. Co ti vadí na zavřených restauracích a pivovarech? Uveď 3 důvody seřazené od nejvíc k nejmíň. Absolutním vítězem ankety se, dle očekávání, stala odpověď: Vychutnat si čepované pivo v prostředí restaurace. Na druhé příčce se nejčastěji objevila odpověď, která vyjadřuje absenci sociálního prostředí, tedy přátel se stejným zájem: Nemožnost posedět s kamarády u piva. Na třetím místě se pak objevovali odpovědi jako například zajít si s partnerkou na dobrou večeři (mimochodem zajít si na dobrý oběd neodpověděl nikdo!), restaurace prostě žijí večer, zahrát si šipky, nebo sledovat sportovní utkání.

Pokud se vypravíte do samého srdce matičky stověžaté, tak si teprve uvědomíte míru deformace české pivní společnosti. Pasáže na Václavském náměstí zejí prázdnotou. Podniky, které tam dříve prosperovali mají zavřeno, nebo už tam dávno nejsou. Dokládá to množství inzerátů, nabízejících pronájmy za velmi výhodné ceny.

A pivovary? V centru budeme hotovi hned! Loď Pivovarzavřeno, všude pusto a prázdno. Pivovar U tří růží ještě na přelomu roku bojoval s prodejem “z okýnka” pak to zabalili. Pivovar Boršov – zrušen. Pivovar U Dobřenských – zrušen. Pivovar U Supa – už na jaře roku 2020 při první vlně restrikcí se rozhodli, že zavřou rovnou na celý rok. Pivovar Národní – zavřeno bez informace na dveřích. Pivovar U Medvídků – zavřeno, prý generální rekonstrukce. U Dvou koček – ještě na přelomu roku okýnkovali, pak to zabalili a ani nevaří. Milá vlaštovka z centra se jmenuje Pivovar Vojanův dvůr. Tam zákazníka pustí do zasklené části zahrádky. Obsluha ohromně vlídná a vstřícná. K dispozici sortiment asi osmi teplých jídel “do ruky” plus čtyři různá piva v předem plněných PETkách. Velice vstřícní tam byli i těsně před zákazem provozu, ale zákazníci i tam už tehdy chyběli.

Nechci se na tomto místě pouštět do hodnocení nařízení vlády, které se týkali postupného omezování a uzavírání restaurací. Faktem ovšem je, že do jednoho přicházela v podivných chaotických vlnách. Tu se omezil počet zákazníků na polovinu kapacity restaurace, pak se muselo brzy zavřít a hostinští přišli o silné večery, pak nesměl v restauraci nikdo stát a kelímkové pivo jste nesměli konzumovat na veřejnosti. Při představě, že pivovar vyrobil pivo, jehož technologická doba výroby trvá mnoho týdnů, je velmi těžké si představit, co s takovým pivem udělali.

Dejme na tomto místě prostor Petrovi Buriánkovi, sládkovi Pivovaru Trilobit. „My jsme drželi náš pivovarský výčep do posledního možného okamžiku, kdy to jen šlo. Během jedné noci jsme pak nakoupili lednice a z restaurace jsme vytvořili pivotéku. Díky kamarádům z jiných mimopražských pivovarů jsme ji celkem rychle naplnili a naši kmenoví zákazníci nás do dnešního dne podporují tím, že nám lednice vykupují. Patří jim náš velký dík. Co se pivovaru týče, omezili jsme výrobu. Tím, že nejsou pivní festivaly, kam jsme často jezdili, jsme nyní zhruba na 30 % našeho běžného výstavu.“ Monika Linková, spolumajitelka Pivovaru Trilobit dodává: „Za zmínku ale stojí nová politika obchodních řetězců. My jsme využili zajímavou nabídku, která se nám naskytla u sítě velkých marketů, kde se nám podařilo zalistovat tři naše piva za velmi přijatelných podmínek.“

Pivotéku si v nějaké formě pořídila většina pražských restaurací. Na ochotě vyhovět a nabídnout zákazníkovi co nejvíc je vidět, jak moc si zákazníka váží. Provozovatelé se snaží alespoň nějak fungovat, tedy pokud již nezavřeli nebo se k tomu v následujících týdnech nechystají. Nezbývá, než si položit legitimní otázku, zda omezení provozu restaurací a pivovarů dokáže pandemii zabránit, nebo ji zpomalit. I v případě, že přece jen ano, nejsou náhodou ekonomické škody příliš strašlivé? A co škody společenské? Lidi se přestali scházet, přestali žít. Jednoduše došlo ke změně životních návyků. Kdo z hospodských dosud přežíval, prázdná hospoda i po znovuotevření ho dorazí. A pivař, nucený k nákupu levných titulů v supermarketu, zůstane raději doma u televize.

Opravdu obdivuhodné je, jak se pražské minipivovary stále ještě statečně rvou se současnou situací. Titul Král Prahy by si zasloužily všechny, které to nezabalily. Úplně nový význam tak dostává prastaré pivovarské motto.

Dej Bůh štěstí!

Psáno pro 91. číslo časopisu Pivo Bier & Ale, březen 2021.


Cover photo: Petr Hadži Hrkal